Potápko se nám nějak smrsklo na málem jen dvě lokality. Na Leštince jsme dělali pár Intro ponorů, já jsme tam pak s klienty dokončoval kurz NITROX EAN 40. Takže touto cestou gratuluji Jirkovi, Sosíčkovi, Péťovi, Tomášovi a Mirkovi. No také jsme se po mnoha letech podívali na Srní - čistá, ale studená hluboká voda plná zajímavého šrotu. No ale poslední dobou jsme se sešli na Rumchalpě a šli se podívat na sumce. Jsou opravdu k nakousnutí a při posledním ponoru jsme s Luckou a Katkou sumce i krmili pěkně z ruky. No už se zase těším až si to zopáknem :-D

Léto bylo prošpikováno grilovačkami. Prostě zazvonil fon a jelo se na Burk. Zyp se staral o oheň, Martim nás seznamoval s postupem stavby. No a povídalo se, vyprávělo a plánovalo. Nejednou se nám často podařilo udělat rychlá rozhodnutí. Asi se v nás probudila romantika a tak jsme se jednou takhle při grilovačce rozhodli: Co takhle podívat se na východ slunce na Sněžce! No a za dvě hoďky už jsme byli zabení a hurá do Pece. Obřákem pěkně na čelovky nahoru a hned do bivaku. Ráno bylo mokré a studené, ale stálo to za to. Ale s takovým nápadem jsme rezhodně nebyli sami. Ráno tam bylo jak na Václaváku. Náš obdiv i té stařence co to tam ráno vyšlápla s partou jogy příznivců. Cesta dom s enám sice trošku protáhla v okružní vycházku - Polská, Luční, Výrovka, LIščí, Lyžařská bouda, ale bylo to prima nápad!!! 

No a nejen o potápění jsou naše aktivity. S dětmi jsme pravidelně absolvovali putování za Dračí šupinou, a při jednom jsme se také s Martinem domluvili na výšlapu, spojeným s návštěvou lanového centra. A tak jsme se společně vydali autobusem do Jánských Lázní. Tam jsme se nechali lanovkou vyvézt na Černou horu a dál už pěkně po svých. Počasí bylo prima a tak cesta pěkně odsejpala. Za chvilku jsme se skutáleli až do Pece pod Sněžkou. To už se ale holky hrnuly do Monkey parku. Po proškolení jsme s Martinem každý vyfasovali jednu slečnu na hlídání a hurá na lano!!! Přiznám se, že některé překážky daly práci i nám velkým. Martin s Nikčou to stihli s velkým náskokem a tak si dali ještě velký přejezd na kladce. Nakonec jsme se ještě všichni dorazili na bobové dráze.

Jezdíme teď často na Leštinku. A tak jsme se při jedné návštěvě dohodli s Lubošem i o nějaké té prácičce. Plánoval rozšíření skanzenu a tak jsme se s Militantem a Zypem nabídli jako pomocníci. Usazovali jsme tedy společnými silami sloupy, které vedou od kesonu ke skanzenu. Ponůrky to byly opravdu pracovní a protáhlo se nám to na víkend. Večer jsme zkoukli nový filmík od Huga. Druhý den jsme ještě sloupy zatěžovali balvany. No kromě Zypa jsme si pěkně porvali rukavice. Po návštěvě Cykloobchodu v Leštince jsme to dali zase pěkně do rychtyku a pokračovali. Kluci pak ještě další víkendy tahali kabely a montovali je na sloupy, to já už jsem zase nemohl - dělali jsme ODW kurzíky a jak jinak, také na Leštince :-D.

Při posledním ponoru na Leštince jsme byl beznohým potápěčem - hodně špatná viditelnost, ale co Sosíček si vyzkoušel novou Apeksku. No a tak jsme pověsili zatím potápko na hřebík. Militant a Zypák se ozvali, že se jede první pátek v dubnu na stejk. Tak jsme to s Pavlem pěkně nakoupili a vyzvednuli jsme Markétu a razili na Burk. Martin už vše připravoval a maso šlo rovnou na oheň. No pěkně to do nás padalo a popravdě jsem se přežral až běda. V sobotu jsme se pěkně poflakovali a naplánovali jsme akcičku na neděli. Sice z původního plánu sešlo, ale výšlap na Sněžku byl bezva. Seskládali jsme se do Nisana a Martin nás hodil do Pece pod Sněžkou, tam jsme nechali auto a už jsme si to rázovali do Obřáku. Místy bylo ještě spousty sněhu, ale výšlap jsme zvládli všichni! Mladej od Martina sice celou cestu žbrblal, že tohle je naposledy co jde:-) ale přesto všechno pěkně zvládnul.

Dočkali jsme se, už se nám zase voda zavřela vrstvou ledu a začala se krásně čistit. Pryč je památná Romanova věta - na Leštince mě nemůže NIC překvapit. Od nového roku se nám to tam pod vodou opravdu změnilo. Pěkně jsme na sebe u "14" nevěřícně koukali copak nám to tam vyrostlo. Tak se také přijeďte podívat, je to příjemná změna :-D. Ikdyž budeme muset poladit náhradu za plato. Ale to bude banalita. 
A ani písák nezklamal. Když se nám s Rosťou podařilo znovu otevřít trojúhelník do ledu (tentokrát klasika - sekera) spadli jsem do krásné rybí polévky. Nádhera!!! šupina na šupině a u 30 štiky jsme je přestali počítat. Je to nádhera pozorovat jak se ty potvůrky pěkně cpali :-D

Tak jsem si na chvilenku také od vody nádherně odpočinul. Takovou dovolenou jsem zatím nezažil a byla opravdu moc a moc prima - Markét děkuji :-D Ten senza nápad vypadnout na týden šmajdat po krásách Slovenska sice nebyl z mojí hlavy ale moc jsme si to užil. Cestu jsme absolvovali vlakem a to pěkně přes noc. Ráno jsme dorazili do Liptovského Mikuláše a nádherně stihnuli autobus do Pribiliny. Odtamtud to bylo pěšo 3 kilometry do Autokempu Ráčkova dolina. Postavili jsme stan a už jsme tahali mapu, to jako kam dneska vyrazíme. Při jednom výšlapu jsme pořádně promokli a druhý den se sušili, ale jinak nám až na poslední den počasí přálo a tak jsme chodili, kochali se a fotili. Některé tůry byly náročné, ale hřebenovka na Jakubinu? Na to hned tak nezapomenu - člověk vyšplhá do 2000 a potom už se jen kutálí po hřebenech a užívá si to! Vřele doporučuji :-D

Po kurzíku Sterss & Rescue jsme první víkend v červnu dodělávali na Leštince kurz OWD. Na jaře toho bylo pomálu a tak jsme to pěkně spojili - TU & HK. Soňa nezklamala a objednala supr počás, adeptům to šlo krásně od ruky a tak mě moc mrzí, že si Marťas tu svoji dvojku musel ze zdravotních důvodů odpískat. No to se nedá nic dělat, prostě pozdějc. No vlasně abych to nepoplet, všechno zas tak happy nebylo, Miša se nám v pondělí nějak přizabil na mole, a tak zbytek kurzu absolvoval jako Reskátor se zatejpovanou nohou. No hlavní bylo, že to nevzdal. Bylo by nám tam bez něj opravdu moc smutno, svojí veselou povahu nezapře. Tak mnoho zdaru a doufám, že nám tam u toho jeho GW neudělá ostudu, apropo to platí pro všechny absolventy :-D Velká pochvala pro taťku za jeho bezva fotky albína, tak zas někdy u vody . . .

Konečně. Tak jsem se konečně dočkal a nadešel čas, kdy už je skála trochu suchá a dá se na ní vlézt :-) Je fakt, že letošní rok je to s tím počasím zatím všechno tak trošku jinak. Dráček nabral všechny ty verky a vybral místo, takže jsme v sobotu 23 února vyjeli poprvé na šutr.  ;-D Nejprve jsme hledali dobré místo odkud se mi bude dobře padat  a potom se Dráček pustil do budování zajištění. No bylo se co učit ;-D
Potom co jsem se nasoukal do sedáku, jsem se nejprve učil dobrému úvazku a potom jsem začal se slaňováním. Zdenda mi nic neodpustil, a tak jsem se musel naučit i klasiku, ale to je vlastně jen ku prospěchu, díky. Už se zase těším, až se dostaneme opět do skal.

Nádhera. Tak to zase letos krásně začalo. Už ani pořádně nevím, hádám že Jířa se Soňou navrhli že pojedem na Paku, ale to je vlastně jedno. Dráček to hodil na stránky a dopadloto! Sice jsem se sešli asi o půlhoďky později ale do vody jsme šli za plného sluníčka. Led byl od domácích otevřen tak už jen skobu a hurá nato :-) Měl jsem bubínek od Žluťáka, ale nehrnul jsem se k tomu. Nicméně mi to podvodou nedalo a jednou začas jsem to vyvázal :-D Vzal jsem si foťák a tak jsem se staral spíš kde je jaká šupina. Byla opravdu krásná viditelnost, takže si člověk krásně porovnal jednotlivé útržky tvaru dna do celku. Štičky pózovali, lín se také nikterak nesnažil zmizet a to co předváděl ten sumec - NO COMENT! No už jste někdy viděli dělat sumce stojku? Já ne! Takže doufám že budou i ostatní letošní ponory tak pěkné, teda né všechno, ten můj pohozený bubínek, to nebyl dobrý nápad. No aspoň jsem si to pěkně s tím bubínkem při prvním lětošním ponoru připomněl. Jo ten bubínek od Žluťáka byl opravdu PRIMA, SB 150 můžu víc než doporučit ;-D

Tak ještě nejprve vzpomínka na konec přešlého roku a bezva výšlap. Zdena prostě jednoho dne přišel s nápadem bivaku na Broumovkách. No a já jsem byl PRO. Popravdě jsem pořádně nevěděl o co vlastně půjde, ale bylo to prima :-D Ráno jsme zabalili a vyjeli. Za chvilku jsme už šlapali okolo osady směr skály. Sníh všechno pěkně změnil a cesta kterou jsme znali se změnila k nepoznání. Procházeli jsem cestu, jak ji Dráček naplánoval a pomalu už jsme se snažili najít dobré místečko, kde složíme hlavu. No nakonec se nám hledání protáhlo a ležení už jsme chystali po tmě. Jo také si nás našel kamarád a vydržel to s námi celou noc, teprve až při ranní procházce si ho páníček našel a odvezl ;-)

Klasika. Jako už každý rok i letos bylo ke konci listopadu ve Vizovicích promítání a soutěž o nejlepší potápěčskou slivku. Letos jsme to ale vzali s Dráčkem opravdu poctivě a přijeli jsme už v pátek na košt. Podařilo se mi vytratit z práce opravdu včas a tak mě mohl už v 1/2 třetí Zdenda nabrat v KBéčku. Naložili jsme a vyrazili, cesta krásně utekla a dorazili jsme krásně načas.  Vybrali jsme si jmenovku, ubytovali se, šli jsme se nadlábnout - večeře už byla nachystaná.  Jo také jsme přihlásili a předali slivku do soutěže, ale to už byla partie Drááčka. Mě bylo v pátek docela těžko, takže jsem byl docela rád.  Zdenda se ale svého údělu zhostit na výtečnou. Večer se ještě dlouho povídalo ale byl čas jít spát, ranní vstávání na zabijačku s enebezpečně blížilo. Čuníci byli dva a težko řict který byl chutnější. Řezníkovi šla práce kěkně od ruky a spousta pomocníků mu pomáhala.
Promítání po gulášku bylo podnětné a pozdní večeře byla vítečná, natožpak ta druhá. Na snídani kroupové, tlačenka a jitrničky - prostě LIGHT víkend. Při zpáteční cestě jsme se ještě pěkně stavili na ponůrek - Výkleky, bezva víkend :-D

Tak jsem se jel jednou takhle v podvečer projet a ejhle nějak to nedopadlo podle představ! Z krásné projížďky na kole  se cestou ze Stachlbergu stal pěkný půst. Prostě už ani nevím jak se to přihodilo, ale najednou mi kola zahnuli a já šel k zemi :-(! No je fakt, že když bych byl víc opatrný, tak se to nestalo, ale kdyby, kdyby . . .  To jsem tu také nemusel být, kdyby se rodiče nepotkali, nebo kdyby jsem jel na Manjanu, nebo kdyby jsem jel někam úplně jinam. Dyk je to jedno. Prostě to tak mělo být a mohlo to být všechno třebas i horší :-) Hlavní je že se to ustálo. Ohnesla to jen klíční kost a ta už bude doufám každou chvilku naprosto v cajku.
Jo jedno jsem si odnesl, už nikdy žádné další oplétačky se špitálem. Nějak, ani nevím jak jsem dospěl k názoru že člověk je asi to poslední co je zajímá :-)