Od dubna 2003 jsem pracoval na české základně MANJANA na chorvatském ostrově Brač. A tak se také přihodilo, že se tam za mnou přijeli nejednou podívat. Poprvé to byl Otta s Ríšou, který si tam přijel na podzim udělat kurz OWD. Poté přijeli Pavel, Otta, Luděk, malý Míra se svojí ženou a Ondra na Silvestra. To byl docela úlet potápět se bez nutné sedmičky a užívat si teplé vody bez ledu. Novoroční ponor na Jamě. V tuto dobu zde byli i biologové z Prahy. Zátoka byla jenom naše. Trochu pršelo a tak jsme jednoho dne začali hrát člověče nezlob se, trochu jsme upravili pravidla a byla to hra na bezmála 7 hodin!!! Jenom odjezd se nám trochu protáhnul a nebýt Jitky a její oběti - 12 hodin v autobuse, nevím nevím, jak by se nám podařilo bez alternátoru vrátit zpět. No a nakonec na jaře přijela skoro celá naše skvadra. Mnozí si přijeli dokončit kurz a ostatní jen tak udělat si léto o něco dříve. Potápělo se opět v zátoce - dokončení kurzu, ale i absolventi se dostali na loď a společně jsme jeli na nedaleký vrak Rasotica, z Milné jsem poprvé sám jeli Dylinou na Jamu, kde jsem s potápěči co dokončili kurz dělal ponor na opačné straně zátoky. Nevím jak pro ně, ale pro mne to byl tenkrát docela adrenalinový zážitek. Ta loď se zdála najednou úplně v pohodě, když do toho nikdo nepovídal. Ale i v zátoce to bylo prima, museli jsme si jí nejprve podle dohody trochu poklidit, ale stálo to zato. V tomto období se mi dole v zátoce podařilo nejednou vidět i proslulého zeuse fabera. Kluci při nočním ponoru natrefili pavoučího kraba úctyhodných rozměrů. S těmi novinkami co má Manjana letos, se tam zase někdy podíváme.