Prima akcička. V pátek jsme se pěkně sešli v Rybárně na Leštince a jen co přijel Karel už Martin rozpálil gril a začal připravovat první masíčko. No popravdě jsme si nejprve udělali prima NIGHT DIVE.
Po ponoru jsme se sešli a povídali, popíjeli, pouštěli si filmíky a promítali fotky. Končilo se až dlouho po půlnoci. V sobotu se většina osazenstva sebrala a jela si udělat ponůrek na Borek. Já jsem ale zůstal a snažil se dospat, než přijede Dráček. No a po poledni jsme se také zanořili. Ale na Leštince. Katka konečně potkala kapříky a štičku a tak si ponor pochvalovala. Odpoledne se výletníci vrátili a pokračovalo se. Na večer bylo plánované promítání diáků z éry Svazarmu. No Karel a Roman byli hvězdy večera. Maso se zase grilovalo a chvilkami to vypadalo, že se to nedá sníst. V neděli jsme se ještě každý jednou smočil a pomalu jsme začali balit a chystat na odjezd.
Jo ještě bych se chtěl omluvit Martinovi. Nějak jsem to prostě neustál, a když jsem se dozvěděl onu neradostnou zprávičku, rozchechtal jsem se na celý lom. No doufám, že se zlepším a už se nám to doufám oběma víckrát nestane.
Podle připomínek přepracuji i celý systém galerii, takže trpělivost. 

No už jsme si se Zdendou zvyknul. Nějak se zájemci na takovéhle bojovky nehrnou, takže jsem zase jeli na sólo.
I Seal to na poslední chvíli odřekl! V ČR bylo ocelové nebe, ale v Polsku bylo nádherně! Prostě prima počás na výlet. Dráček měl zase všechno pěkně připravené - trasu, mapy, itinerář! Takže cesta krásně ubíhala. No jenom ten konec, ale to se nedá udělat jinak byl prostě na doptání. No jenomže je všude stejný. Když lom tak rovnou tucet. Takže jsme museli chvíli pátrat po tom našem pro potápění. No prostě jsme to zvládli na jedničku.
Zdenda je také mazák a tak se mu podařilo zajet autem až k vodě. Takže jsme se ustrojili a hurá dolů. Lom byl poměrně rozsáhlý ale i tak jsme ho stihli během ponoru pěkně projet. Na pravé straně to chvíli vypadalo jako v autosalónu, pravda trochu extravagantním! No toho železa tam bylo opravdu požehnaně.

Podle avizovaného plánu jsem s Dráčkem vyrazili v sobotu 28. října na Zimnik. Je to smutné, ale popravdě předpokládali jsme to, se nikdo nepřidal. No nedalo nám to a pro jistotu jsme sjeli na nádraží, kde měli čekat případní zájemci. No chlapy se prý raději jeli podívat na "hrachovku" nějakých 250km na Barboru. Tak to museli být urvaní! No počasí bylo docela prima a tak jsme ještě cestou podívali po okolí. Je to tam samý lom. Na místě jsem byli jako jediní. Pěkný lom, ale okolí bylo dost znečištěné PET flaškami, sklenicemi a plechovkami od piva. Velká škoda. No nic jdeme do toho. Já jsem se rozhodli podle návodu od P. Wágnera vyzkoušet jeho návod na condom dry rukavice. No první půlka byla docela v klidu, při rovnání manžet to bylo sice trochu veselé, ale pohoda. No dostat se do neoprének už bylo docela hustý. No nakonec se mi to s dopomocí Dráčka povedlo.
No po zanoření jsem byl rád, že jsem tohle martyrium prošel. Zimnik je opravdu studený. Dole ve dvacině jsem byli přes půl hoďky a tak jsem pohodu rukavic ocenil. Pod vodnou se neoprénové rukavice pohodlně upravili a přestali zlobit. Takže i díky nim jsme si s Drakem udělali prima ponor. Po vynoření jsem čekal problémy se sundáním rukavic, ale šlo to rychle. Levou ruku jsem měl sice na prstech mokrou, ale za to muže proražení latexové rukavice při oblékaní. Pravá byla OK. No jen to oblékání.
Po ponoru jsme se ještě chvíli zdrželi a kochali se pohledem na polské kolegy, co se přijeli otužile potápět v mokrých. Některým kouskům jejich přípravy jsme se dost podivovali, ale neznáme metodiku výuky a tak jsme se raději zdrželi komentáře. Prima sobota.

Poslední dobou jsem si vod opravdu užíval. Před plánovanou prací ve Vrchlabí jsem si ještě stihnul střihnout ponor s bratrem Milanem a Ráďou n aRumchalpě a ihned po Vrchlabí jsem s Romanem odjížděli na Leštinku. Začínal kurz a tak jsem se opravdu nezastavili. Ihned po příjezdu jsem se po dlouhé době viděl k Jirkou Jarkovským a ostatními z partičky Azlea. Kurz pro KB Sport běžel jak po másle a Pavel to bez Míši táké zvládal k naší spokojenosti. Po úspěšném zakončení na chvilku dom a zase pěkně zpět na Leštinku. Tentokrát to byl už kurz pro pokročilé. V neděli už nám zbyl den pro nás a tak jsme se ještě pustili do vyzvednutí mola a nazávěr pěkný ponor. Jirka zase nebojácně fotil a to opět i pod vodou no a tak jen co budu mít zpracovanou fotogalerii najde tu na ní odkaz.

No tak tohle bylo něco zcela z jiného soudku. S Romanem jseme se rozhodli příjmout poptávku na práci. Tak jsem se na to pořádně připravili a od potápění přez zajištění až pro výrobu speciální ucpávky. Viditelnost - touch me, předpokládala vše pečlivě připravit, dohodnout si signály a komunikaci s podporou na břehu. Vyskytli se sice nějaké ty překážky, ale se vším jsem si operativně poradili. No ukázalo se také, že pečlivá příprava a plánování alternativních postupů se více než vyplatilo. Práce to byla zajímavá, ale také dost namáhavá.
Chtěl bych touto cestou poděkovat Dráčkovi, který mě moc pomohl v oblasti zajištění a jištění při práci v sedáku. To je pro mě opravdu něco nového. Má však tak trochu smůlu, protože jsem se teď opravdu tak trochu pobláznil do lezení. Tak doufám, že se příští rok už opravdu něco povede. Tak se už těším!

Plánování žádné nebylo. Prostě jednoho dne mi Dráček zavolal, že se sucháč začíná suchem scvrkávat a co že s tím provedeme? No je fakt, že s námi už dlouho na vodě nebyl a tak jsme se dohodli. Já jsem sice trochu zaklifoval, poplet jsem si dohodu a místo zavolání jsem čekal na telefonu, ale to se vyjasnilo. Rozhodli jsme se pro Paku. Už jsme tam dlouho nebyli a momentálně hlásili dobrou viditelnost. Zdenda se pro mě stavil a vyrazili jsme. Bylo zataženo a po cestě často přeháňky. Ale co pod vodou neprší. Na Rumchalpě nikde nikdo. Tak jsme se šli juknou na vodu z plata a bylo pořešeno. Jdem do toho. Podle služby je do 5-6m viditelnost až 6m. Supr! Tak jsem se ustrojili a hurá dolů. Hromada okounků, vzadu jsme našli sumce jak okusuje větev stromu, hned kousek za ním byl další sumec přimáčklý na stěnu. To už byl pořádný kousek. Pokračovali jsme dál a té drobné rybí havěti jsme se už ani nevěnovali. Nad ponořeným stromem jsme našli nádhernou štiku, moc se jí ale světlo nelíbilo a tak pomalu odplula. Tak jsem se zase vrátili do cca 6-5m a pokračovali. No tak tohle jsem ještě nezažil. Našli jsme strom na kterém se povalovali hned 3 sumci, každý tak přes půldruhého metru. Nádhera. V klidu jsme se s nimi spřátelili a dlouho je tam okukovali. Velká škoda, že ještě nemáme kejs na foťák, tohle bylo opravdu jak na přehlídce. Fotka co jsem pro ilustraci přiložil je od Rosti který by se dnes rozplýval. No nic, pokoukali jsem se a pokračovali. Pod panelem byl další štika. Potkali jsem také dva velké kapry, toho druhého nešlo přehlédnout, červený koj si to hrnul přímo proti nám. Kousek od plata se zrcadlem ve stromu s municí s naparovala druhá štika XXL. Pokračovali jsme dál a ještě na hloubce jsme zahlédli dalšího sumce jak okolo nás plave. Opravdu moc krásný ponor!

Tak tahle partička nezklamala. Celý víkend pěkně veselo. Odjezd byl jak jsem počítal naprosto v chaosu. původní termín byl i přes posuny úplně mimo. Nebýt toho, že bylo potřeba vyzvednout lahve v Divecentru o nic by nešlo, ale takhle jsme se museli už na počátku rozdělit. V Hradci Králové jsme se sešli a pokračovali dál společně za "pomoci" GPS navigace. Po nějaké té hodině na cestě už jsme si z průběhu cesty dělali všichni raději srandu. Urazit 200ks za 6 hodin!!! No to je prostě SUPER! No o nic nešlo, na místě jsme byli v deset a rozhodli jsme se přespat na lomu. ZYP s toho byl úplně odvázaný, protože bylo zamluvené ubytování, ale skousnul to. Beztak jsem šli rovnou do vody. Opravdu prima ponor. Byl jsem na Heřmankách poprvé v noci a bylo to bomba. Klid, čisto, pohoda. Po vynoření už ostatní pěkně chrupali. Tak jsme to trochu pobalili, růžové chemické světlo jsem po věsil nad Militanta a hurá do spacáku. V sedm už bylo na parkovišti pěkně živo. Zbytek party se proto obléknul a vklouzli do vody před návalem co se chystal. Kluci to trochu přetáhli a tak když jsem viděl Lenku, jak vylézá z vody zmrzlá, bylo mi jí opravdu líto. Po dlabanci jsme jeli nafunět, a hlavně Militantovi pro klíč na jeho supr JAPONCE. Už po cestě jsme si říkali, že ta levá přední není zas tak úplně gut, když řeže ty zatáčky. No a ejhle, jak zaparkoval byl nahned na ráfku. Jo málem bych zapoměl, dorazil taky Martin, kámoš z Manjany. Byli jsme dohodnutí, že si s námi přijede udělat ponor. Proto jsme šli na druhý se ZYPem ve třech, Marťas to s námi podle odhadu projel až do poloviny a u pumpy pomalu vystoupal a vrátil se. Já s Pavlem jsme pokračovali klasicky tam a zpět po hloubce. S tím NITROXem od Čížků jsem byl pěkně v pohodě. Nedostal jsem se pod hranici 5minut bezdekompresního času. Také jsem viděli naprosto fascinující zvíře, při návratu jsme za studnou, když jsme se blížili k pumpě zahlédli vzácný druh – „mantu svítivou“. Tak na ten pohled nezapomenu. Jeden maník klečel u vany a něco si čmáral na tabulku a jeho parťák se světlem na každé ruce nad ním mával křídli. Za nohama stavěl zeď z kalu.  Na ZYPův dotaz vystřihnul jedno krátké OK do táhlého mávání rukama a odletěl někam!
Také se přijeli potopit Jirka a Petra s kamarádem, udělali však jen jeden ponor a frčli pryč. No za pomoci Marinova heveru si Militant přehodil rezervu, nafoukali jsme, stavili se na gulášku, poděkovali za pozvání Pavlových kamarádů co se vrátili z Hranické propasti. Pozvali nás na pokec o technickém potápění, ale rozhodli jsem se raději vyrazit směr Grodek. Ještě jsem se stihnul pozdravit s Romanem co náš prováděl v Rudicích, byl také v té partičce z Hranické propasti a už se jelo.
Tak nevím, byla to chyba v navigaci, nebo v obsluze? Prostě jsem jeli cestou necestou a v jednu chvíli to také vypadalo, že nás pohraniční policie postřílí jak zajíce co sběhli. No prostě jsem se šinuli polními pěšinami a okreskami k cíli udanému souřadnicemi na stranách potápěčských. Nakonec se nám podařilo přejet hranice, vyměnit peníze, teda jak komu! Podobnou cestou jsem se dostali k "cíli"!!!!! Souřadnice nás navedli kamsi na louku. No raději jsme to zapíchli, vyspali se a ráno jsem opravili cíl podle informací z polského webu domácí základny ORKA. No a za chvíli jsem byli u lomu. Ještě tam skoro nikdo nebyl a tak jsem se rychle strojili. Nikdo mi nechtěl věřit, že voda bude mít opravdu 18°C! Viditelnost víc než slušná, bagry jsme si prolezli jak se patří a ponor si pěkně užili. V jednu chvíli mi ZYP zuknul do hlavy. Upozornil mě však na supr podívanou. Právě okolo nás proplouval místní žralok. No byl to pořádný kousek štiky, opatrně okolo proplouvala a byla evidentně na lovu. Paráda. Krásný konec ponoru, potom už jenom podle linky na zpět k lžicím a pomalu nahoru. Prima ponor, zůstali bychom i na druhý,  ale dopoledne jsem se dohodli, že se ještě stavíme v Osvětimi a tak jsem vyjeli
Cestu kluci opět svěřili GPSce, takže už jsem jim fakt zpívali, ať to někde hodí do houští! Prohlídka vyhlazovacího tábora byla více než poučná, ale přiznám se, na mě to bylo trochu moc a tak jsem to tak trochu proběhnul a raději jsem počkal na tu naši grupu u auta. Zpáteční cestu jsem naplánovali přes Polsko a tak jsem se do ČR vraceli přes Žacléř.
Takže jak jsem sliboval, je tu GALERIE Heřmandy a Grodek. 

Tak jsme to se Zdendou už nemohli vydržet a vyrazili jsme na noční ponor do Ádru. Cestu jsme tentokrát střihli přes kopec a tak jsem tam byli natotata. Brána byla otevřená a tak jsem šli rovnou na věc. Tma jak v ranci. Voda byla sice nic moc, ale života hafo. Okounci asi 6 úhořů a štika byla, nejedna. Já jsem si to sice moc neužil, zlobilo mě ucho, ale rozhodně přínosné. Také jsem našel foťák, tak jsem ho přidal po vysušení do sbírky k Romanovi.
No jelikož Bratr Milan o víkendu nemůže - hraje tak jsem podle plánu vyrazili na odpolední ponor v týdnu. Správčák. Je to písák a tak jsem šli oba pěkně v mokrém, viditelnost nic moc, sice se to už čistí, ale nepotkali jsme ani šupinu. Jenom hafo rybářů. Ani na našich místech sumci nebyli. Divný!

No to bylo něco. Miloš nás pozval na akcičku co pořádalo MDC na jejich základně Trhovky. Vyrazili jsme už v pátek, abychom se pěkně v klidu dostali na místo a i řidič si mohl před prvním ponorem pěkně orazit. Po cestě jsem se domlouvali s Milošem co a jak, kde a kdy se sejdeme. No všechno bylo sice tak trochu jinak, ale pohoda. Na místě jsem byli dokonce ještě před Milošem a po mobilu jsme se dohodli s klukama od MDC. Když dorazil i Miloš šli jsem se ubytovat a někteří šli ještě posedět na základnu. Já se ZYPem jsem se však odebrali do hajan. Chtěli jsem jít ráno na ponor a tak jsme to zkrátili. Ráno bylo vše pěkně připravené a tak jsem podle dohody jeli na ponor. Kostel. Po supr instruktáži jsem za chvíli padali dolů. Pěkně pomalu jsem si to tam zkoukli a projeli si věž a kousek lodě kostela. Já už jsem se hrnul k ZIPovi že už musím pro DECo nahoru, ale i on se rozhodl pro výstup a tak jsem stoupal s ním i s jeho DEEP STOPy. No pěkně jsem si tam v těch 3m pospal. Pavel přešel na svoji 80 a razantně si zkrátil DECO. Já si to musel pěkně odkroutit celé, takže když jsem konečně vylezl na hladinu ZIP už měl svoje dekompresní dávno v sobě a vesele se opaloval.
Odpoledně dorazil za mnou na základnu i Martin, kamarád z Brna co se známe ještě z Manjany. No tak jsem druhý ponor naplánovali na Hájovnu. Zase nás tam i s instruktáží odvezli lodí a vše bylo opět přesně podle plánu. Tentokrát jsem se vydal do vody já s Martinem a ZIP si jel sólo. Hájenku jsme sice neprojeli komplet, tak trochu jsem cítil že Martin není úplně ve své kůži a tak jsme se raději pohybovali jen na prvním baráku. Dole pod zadní stěnou jsme našli nádherného kapříka ve stěně baráku jsem zahlédl nádherného úhoře. I toho si Martin pěkně prohlédnul, byl už sice schovaný do stěny, ale i tak ho světlo od Zdendy (děkuji) nádherně nasvítilo. Po návratu se Martin i s početnou rodinkou rozloučil a odjel. Já se ZYPem jsem čekali na návrat Miloše, Jirky a Radeka. No hlad byl silnější a tak jsem si zašli do Téčka na klobásku. Když jsme se vrátili na základnu z ničeho nic se objevil Radek a ptal se náš jestli už jsou kluci zpátky. To nás trochu zaskočilo, protože jsem ani nevěděli že s nimi nebyl. No skočili jsem si tedy do chatky pro jídlo, ale tak nějak nám bylo naznačeno, že je blbost cpát se buřty a sušenkami, když už je maso na grilu! 
To už se vše chystalo na avizovanou "CUBA PÁRTY!" Maso vonělo a a Jirka s Milošem začali míchat Mochito pro stůl zarovnaný skleničkami. Honza vzal do ruky kytaru a začal hrát a se zpěvem mu nejeden přítomný pomáhal. Miloš s Jirkou také nachystali a pouštěli dívky z Cuby. Prostě pohoda. Pěkné pokoukáníčko, prima povídání, supr dlabanec, dobrá nálada. Tentokrát jsem se zdržel o trochu déle než jsem plánoval a dělal jsem fotodokumentaci. 
Ráno jsem ale podle dohody vstali a jeli podle dohody na raní nedělní modlitbu. Tentokrát jsem si kostel opravdu užili. ZYP, Jirka a já jsem za chvíli padali k věži kostela. Prohlídka už byla tentokrát kompletní. Po prvním ponoru už jsme byli pěkně zorientovaní a já už jsme se pro jistotu držel o něco víš. DECo sice naskočilo, ale už to bylo v pohodě. S Jirkou jsme začali vystupovat a Pavel si to projel ještě jednou. Když jsme potom vyseli ve třech metrech zase nás dohnal a nitrox s VYTECem mu zase pěkně pokrátili proceduru. Dokonce mě to pustilo tentokrát jako prvního z vody. Móóóc pěkný ponor. Po návratu už jsem nechali věci pěkně proschnout a zabali, rozloučili se a hurá dom. Cestu jsem pěkně prospal a jenom občas se nechal probudit hlasitým komentování jízdních vlastností některých řidičů, citovat raději nebudu. No musím poděkovat Milošovi a kluků a holkám z MDC a krásná víkend, Jirkovi za dopravu, ZYPovi za prima buddyho a pomoc, no a také Zdendovi za zapůjčení světla a zajištění nitroxu. Foto z této akcičky naleznete zde - Galerie ORLÍK.