|
 LEŠTINKA
PRO KARLA
Na sobotu 25. února jsem byl přizván na
potápění na Leštince. Roman
vše zařídil a tak jsme mohli v sobotu bez
starostí vyrazit na lom. Počasí bylo na
zakázku, voda jako z pohádky.
Vše běželo jak po drátkách, připravit
výstroj a hurá do vody. Od kesonu na druhou
stranu, pohrát si maxi štikou,
přepočítat kapry a pomalu okolo zpět. Já jsem na
lomu potkal dost svých známých
ještě z doby, když jsem pracoval v Dahabu. Opravdu jsem
nevěřil svým očím, když jsem viděl Renču jak se
strojí a plná odhodlání jde
pod led. Musím smeknou, moc dobře vím do čeho
šla, potápím se také v
mokrém. Ještě poznámku - pochvala pro
provozovatele. Klid, pohoda, zázemí, čistota.
Voda byla opravdu znamenitá!
 RUMCHALPA
PODRUHÉ
Tak to bylo něco. Milan ani Rosťa tentokrát nemohli a tak
jsem zlanařil Martina. Podle dohody na mě Militant čekal o půl
desáté a hurá na Paku. Cesta až na
Paku ubíhala suprově. Na lomu pusto prázdno. Tak
jsme to ustrojili a hurá dolů. Martina trochu zlobila
výstroj, ale vše "lehce
podrážděný" zvládnul. Ponor byl zato
super. Sumce jsme si mohli opravdu v pohodě hladit a u díry
při cestě na zpět na nás čekala štika a
předváděla se až běda. Zkouška nového
modelu bubínku proběhla v pohodě. Už víme co a
jak doladit.
 JESTŘEBKY
NA BĚŽKÁCH
T Je to dost škoda, že se ze všech okolo
stávají nejspíš
peciválové. Ta sobota byla opravdu bomba.
Trpělivě jsme nejprve počkali, jestli se opravdu neobjeví
nějaký ten opozdilec. Když ale motoráček
odrážel sice plný běžkařů, ale nikdo od
nás, jeli jsem sólo. Vzhledem k
obsazení jsme pozměnili trasu pro
"pořádný chlapy!" Počasí bylo
paráda, sluníčko lunilo, sníh
krásně vrzal pod běžkami, stopa frčela. Je pravda, že jsem
si to pěkně zpestřili, ve stopě umí běhat každý
tr...! No alespoň jsem se podívali na místa kam
asi nikdo nezabloudí. V hospůdce u Lotranda bylo skoro plno.
Jako kdyby se všichni běžkaři sjeli právě sem.
Zasedli jsme k černému pivku a když se ve dveřích
z ničeho nic ukázal Zdenda Klicnar s Álou pěkně
jsme to protáhli a pokecali. Nálada bylo
neopakovatelná. No nic. Znovu do stopy a dál.
Cesta krásně ubíhala a prdelačka na
Jestřebí boudě byla prima. Potom jsem už jenom sklouzli zpět
k auto a hurá domů. Opravdu pěkná
projížďka. S Klicnárky jsem se domlouvali i na
příští měsíc - Stachlberg.
 ÚNOROVÉ
POTÁPĚNÍ
V sobotu 4. února jsme se s Drakem neudrželi a
frčeli někam pod led. Ten absťáček už jsme nemohli vydržet a
tak jsme se rozhodli. Co takhle dát řeku! Protože
vše nasvědčovalo tomu, že půjde o hurá akci, ani
jsme nikomu neříkali. Prostě jsme to jen tak zkusili a
vlezli zase do nového jezu. Nejprve jsme se báli,
že se tam ani nevejdeme, potom že bez baterky ani ránu.
Zakotvil jsem skobu a hurá dolů. Hloubka 2,3m sice nic moc,
po chvilce rozkoukání ani baterka nebyla
nutná, ale ten klid a hafo pstruhů! Světlo se pod ledem
krásně barvilo do zelena a veliké kry
zamrzlé pod druhou vrstvou ledu, no co budu
vyprávět. Prostě super. V každé puklině
zastrčený pstruh. No a to jsme našli
úplné nádraží. Pstruzi se
tam rovnali jeden přes druhého a na druhou stranu vidět
nebylo. Tak to jsou chvíle, kdy mě sakra mrzí, že
nemám futrál na foťák!
Krásná půlhodinka, Suunto
hlásí voda: -1°C, automatiky na 1,
vše OK!
 RUMCHALPA POPRVÉ
Sobota byl letos první termín pro
potápění na Rumchalpě a tak jsme nelenili. Je
škoda, že Milana to pod ledem asi moc nenadchlo, ale nechce
být mimo a tak s námi opět jel. Pod vodu jsme
šli ve třech a po pravdě řečeno, děkujeme Rosťovi.
Ukázal nám úplně jiný
způsob potápění, má
zkušenosti s technickým
potápěním a jeho světla nám
ukázali jiný rozměr! Milan společně s Ottou,
který se náhle objevil, nám dělali
návodčího. Zkoušeli jsme
také nový buben pro lano pod led. No
ještě je hodně co zlepšovat. Jak by řekl Milan:
Je to rasovina! Buben se špatně odvíjí
a při navíjení zpět začal drhnout. Jo a abych
nezapoměl Milan fotil!
 NEDĚLNÍ SPRÁVČICE
Na neděli bylo naplánováno
potápění na
písákách u Hradce
Králové. Nakonec to dopadlo na
Správčice. Abych nezapomněl. Jel s námi Milan,
ale tentokrát né jako doprovod! Rozhodl se
praštit do toho a šel s námi pod
led! Drak proříznul díru a
já přidělal ledovcovou skobu. Okolí z
nás mělo tak trochu srandu, ale my jsme se
spíš báli, aby některý z
bruslařů, kterých bylo v ten den jak naseto, neskončil u
nás ve vodě! Vše dobře dopadlo a Milanův křest
proběhl pěkně v klidu. Od díry se mu sice moc nechtělo, ale
hrdinně to rozdýchal. No už se těším
na příští víkend na Paku!
 FREEDIVING NA RUMCHALPĚ
V sobotu 7. ledna se na Packé Rumchalpě. Desítky metrů proplavala na
nádech mezi dírami v ledu šestice
freediverů. Bylo to pro ně něco zcela nového.
"Odtrpíme to a uplaveme třeba jen deset metrů k
první díře," obával se Martin
Štěpánek. "Tak to zkusíme, nastydneme
a lidi si z nás udělají srandu." Po
prvních ponorech měl ale pocity přesně opačné.
"Bylo to supr, jsem z toho nadšenej, jdem do toho znova."
Plavalo se na vzdálenost. V jedné linii bylo
vytvořeno 7 otvorů. Podél bylo vedeno
jistící lano Pod vodou byli
jistící potápěči, u každé
díry jistící freediver. Vše
pečlivě připraveno.
Výkony byli nádherné. První
Pert Dračka uplaval 55m, Radovan Adamíček také
55m. Třetí zmizel pod hladinou Milan Sochor a vynořil se
také po 55m. Pavel Popelka a po něm i Jana
Oujezdská doplavali krásných 30m.
Posledním freediverem byl Martin
Štěpánek z Trutnova, který podle
předpokladů urazil největší vzdálenost
na jediný nádech, 78 metrů.
Bylo toho víc, takže další info
naleznete třeba ZDE.
 NITROXové Hěřmanice
Ve středu 21.12.2005 jsme společně s Rosťou vyrazili po pečlivé
přípravě na Svobodné Heřmanice. Já jsem si pro
tento ponor zapůjčil sucháč od Zdendy a zajistil jsem EAN32 pro
pohodový ponor. Po akcičce se Zdendou jsem už na vzduch nechtěl
podobnou věc absolvovat. A vyplatilo se. Při prvním ponoru jsme
s minimálním deco projeli komplet celý lom. Pěkně
v pohodě, žádný stres. Jednu připomínku bych ale
měl, v tom sucháči je to pohoda, ale!!! ta honička po
vynoření, tak to nikomu nezávidím! Po dlabanci
jsme tam zajeli, ještě jednou a prohlídli si ještě
jednou první část lomu - už po poklad. Vydařené
potápko. Ještě jednou díky: za dopravu, světlo -
Rosťa, za zapůjčení sucháče - Zdenda, za Nitrox -
Čížek & Co.
 Promítání S.K.DIVESTAR Zlín
Zase jenom s Dráčkem jsme se vydali do Vizovic.
Raní vstávání, se ale vyplatilo. Dojeli
jsem na místo právě včas. Pozdravil jsem se s
kamarádem Kamilem a dohodl odvoz na exkurzi do palírny
Rudolfa JELÍNKA. Prohlídka byla opravdu
"nečekaná"! Sice krátká a s prezentací v
maďarštině, ale zato opravdu originální. Zato
mohla ta veselá banda, s kterou jsem se tam vydali. Po
nezbytném nákupu tamních elixírů jsem jeli
do redakce časopisu TRNKY BRNKY & UniqueNature.
Pohoštěni domácí jsme si pěkně popovídali a
lecos se dozvěděli. Lituji, ale více rozvádět nebudu,
Vaše chyba, že jste chyběli. Hodiny utíkali a tak jsme
vyrazili na objed. Paráda - uzené koleno s křenem, hlt
pivečka. To jsme si pošmákli. Potom už pomalu zpět do
rekreačního střediska REVIKA. Ubytovat se a hurá do
sálu, kde už se chystal Richard Jaroněk s první
prezentací. Následoval pestrý výčet
dalších a dalších známých
osobností z lidí co mají co říct k
potápění. Nemá cenu je zde vypisovat,
hlavní je pocit co v člověku zůstal. Prostě PRIMA. Odvezli jsme
si spoustu informací, kontaktů a zážitků. Nějaké
to nové přátelství a příhodu. No
uvidí se třeba z toho něco zajímavého vzejde.
 NOČÁČEK V ÁDRU
Za poslední týdny se toho událo více.
Noční ponor na Pace, potápění na novém
splavu Úpy, další super dlouhý nočák
na Správčáku,... Dnes to však bylo něco
úplně jiného. Už jsem si s Drakem zvykli, že
zájemců o potápění v našem klubu už moc
není a tak už nám to ani nepříjde že jsme zase
vyráželi sami. Cesta po skleněné silnici uběhla a už jsem
byli na místě. Čekala nás otevřená brána
a tak jsem to šli rovnou skouknout. Hladina byla z
části pokrytá slabou vrstvou ledu. "No nic dem do toho!"
Pískovna byla plná malých okounků a tak bylo
stále na co koukat, přes mohutné porosty trávy
okolo jakési bójky v 8m stále dál.
Vyzvednul jsem trofej - ztracenou zátěž a klouzali jsem pomalu
zpět ke stěně. Najednou jsem měl pocit že nejsme sami a na hraně jsem
koutkem oka zahledl světlo. Byl to však odlesk mojí
svítilny od krásného těla majestátné
štiky. Holka jedna vůbec se nebála. Pěkně jsme si ji
prohlédli a pomalu pokračovali. Pěkný ponůrek, jenom ta
zima, když jsme vylezli. Žaket jsem musel málem zlomit při
ukládání výstroje zpět do auta.
 JESENNÝ
V neděli 16. října jsme se byli potápět na malém
lomu v obci Jesenný. Moc jsem se těšil na ponor mezi
duháče. Bylo krásné počasí a cesta
krásně utíkala. Lom byl nacpaný potápěči až
k prasknutí. Plné parkoviště nás trochu
vyděsilo, ale ve vodě tolik lidí nebylo. Chvíli jsme
poseděli a nechali největší skupinu zmizet pod vodou a
začali jsem se také chystat. Voda byla krásně
čistá. Sjeli jsem podél šňůry ke kesonu a potom
pomalu podél břehu dokola lomem. Přes konstrukci jeřábu,
kde jsme marně čekali na pstruhy dál k plošině.
Také nic. A tak jsem pokračovali. Najednou se viditelnost
nádherně zlepšila. V zadní části lomu asi
nikdo nebyl a tak byl klid. Ohromný kapr ve větvích
stromů, nějaký ten rak a okoun. Puklina měla suprovou
viditelnost a tak jsem neodolal a min 6m jsem zkouknul. Od majitele
lomu jsme se dozvěděli, že pstruhy jim společně se sumcem
místní upytlačili! Ostuda. Polívka byla bezva a
tak jsme chválou nešetřili. Škoda jenom těch ryb,
pstruhy zatím zaskakují perlíni, kteří
zvědavě připlouvají k plošině. Na příště to
bude lepší právě vysadili 200 sivenů!!!
 POTÁPĚČSKÝ VÍKEND
Podle dohody o posunu termínu jsme se sešli ve čtvrtek
29. září v hvězdném obsazení: já a
Zdenda. Všichni ostatní to buď nezaujalo, nebo prostě
jenom prohloupili!!! Škoda jenom že jsme sebou na tuto akci
nemohli vzít Recsue bag. Otta nám sice slíbil, že
nám ho do Trauče hodí, ale asi na nás zapoměl! No
nic zvládli jsme to i bez něj. Večer jsem dorazili do
Svobodných Heřmanic, ubytovali se v nové SUPER ubytovně a
zašli si na pivko. Ráno jsme byli na lomu jako
první. Nádhera! První ponor do nádherně
průzračné vody jsme obraceli ani né v půlce lomu. Projeli
jsem kolem atrakcí, vzduchu bylo dost, ale deco nás
pomalu poslalo nazpět. Drak se proto rozhodl a za pomocí MEGAS
OFFROAD jsme přejeli na jižní část lomu. Zde jsme hodili
druhý ponor. Voda měla sice u dna jen 6°C, ale ta
SUPROVÁ viditelnost zato stála. Kvalita vody a
její teplota do 20m by byla naprosto ideální pro
nádherný ponor pro kohokoliv. Vaše chyba! Nechali
jsem si u Šifru nafoukat a vydali se smeřem k PL. Večer jsme
rozhodili stan, udělali večeři a do hajan. Ráno jsme vyrazili
směr Jaworzno. I s naprosto šílenou mapou jsme to v
pohodě našli. Gródek byl v plném obležení.
Pod vodou to však šlo. Jenom na bagrech jsme potkali pod
vodou víc než jednu dvojici potápěčů. Dobrá
viditelnost. Šoupli jsme tam znovu dva ponory a nechali si
nafouknout. Odpoledne jsem se vydali zpět do ČR a zamířili
rovnou na Výkleky. Přespali jsme kousek od lomu a ráno
hurá do vody. Od hladiny se ještě kouřilo a už jsme lezli
do vody. Rybáři na břehu byli velmi vstřícní a tak
vládla dobrá nálada. Keson, 1203, pod stromečkem
štika, autobusová zastávka,.... Viditelnost docela
ušla a teplota jako na Gródku nádherných
16°C. V pětce úplně v klidu ponory okolo 3/4 hoďky.
Potápění jedním slovem BOMBA. Při
zpáteční cestě jsme ještě hledali
další lokality pro příště!
 SOBOTNÍ ŠŇŮRA - Labe a jeho splavy
Po dohodě jsme se já Drak a Otta sešli 20. srpna v
Hostinném a pokračovali proti proudu Labe až za
Klášterskou Lhotu. To byl pro tento den
naplánovaný ponor na splavu. Ihned po příjezdu se
nám splav zalíbil. A co teprve ve vodě - SUPER! Opravdu
byl tento splav nacpán lipany až po okraj. Krásná
půlhodinka v něco málo přes dva metry hluboké vodě. Po
vynoření jsme začali Ottu hecovat - Tak kam pojedeme dál?
No a opravdu, jelo se. Tentokrát to byl splav Prosečné.
Vzduchu bylo v lahvích stále ještě HABA KŮK!
Ottovi jsem teda nezáviděl, byla mu zima na nohy, ale přesto s
námi pokračoval. Voda zde byla hlubší - 3,5 metru.
Ryb tu bylo také dost, ale halvně se nám podařilo
nalézt mazáka - pstruh monstrózních
rozměrů. Po vynoření jemně pršelo a tak se nám z
vody moc nechtělo. Pěkně jsem se s Drakem do Otty trefovali, proč
nevzal foťák. Tak snad příště.
starší
>>
|
